„Světem se bude šířit smrt. Smrt pro tisíce nevinných, když se jeden z bohů zmocní vlády.“
Tak pravil prorok dva měsíce před tím, než se vlády chopil Vilán. A celé proroctví se vyplnilo.

Za dávných dob, na úsvitu věků, svíral zemi Vanhamaa v krutých válkách a nenávisti zlý bůh Vilán. Díky jeho zlosti zahynulo na tisíce lidí, potomků starších božstev, kteří je na svět přivedli. Vilán se opíjel svou bezmeznou mocí. Ve svém paláci na hoře Altarock, tam, kam lidské oko nedohlédlo, trávil většinu svého času mučením nevinných lidí, které si náhodně vybíral. A že používal velmi kruté metody. Beze strachu z čehokoliv si přivlastňoval vše živé, co se na zemi i ve vzduchu pohybovalo.
Také si velmi zakládal na těch, kteří jej uctívali. Jelikož byl opravdu mocný, dokázal všechny „neuctívače“ spálit na popel nebo – pokud jej opravdu rozhněvali – je postihnul pomalou a bolestivou smrtí. V daleké vesnici žil jeden mladík, který aktivně bojoval proti Vilánovi. Neprokazoval mu patřičnou úctu a nepřinášel žádné dary. Proto na něj Vilán seslal nemoc, která jej sžírala zevnitř. Tento mladík měl sestru – Cathrinu. Ta byla moc hodná a svého bratra milovala z celého srdce. Prosila Vilána o odpuštění, modlila se a přidala velké oběti. Cathrina byla velice krásná a Vilánovi hned padla do oka.
Jednoho dne k ní sestoupil a pravil: „Zachráním tvého bratra, ale něco za něco!“ Cathrina slíbila, aniž by se ptala dál. Tu jí Vilán pošeptal do ucha: „Porodíš mi syna, který se mi vyrovná silou a bude mi sloužit!“ Cathrina se zhrozila, ale musela svůj slib splnit. Vilán naštěstí splnění slibu hned nežádal, a tak počkala, až se její bratr uzdraví a vše mu vypověděla. Ten jí slíbil, že jí před ním ochrání a pokoušel se ji schovat.
Bohové jsou však všemocní (aspoň oni si to myslí), a tak je Vilán vždy našel. Nakonec jedné temné noci Cathrinu unesl. Její bratr prohledal svět křížem krážem, ale nikde ji nenalezl. Dlouhé měsíce tak Cathrinu nikdo nespatřil. Až jednou se objevila na prahu jeho chatrče žena.
Hubená, že až na ní kůže visela, shrbená, vypadané vlasy a navíc těsně před porodem. Mladík v ní ihned poznal svou sestru. Začal se o ni svědomitě starat a pomáhal jí s porodem.
V den porodu se Vilán dostavil a ihned popadl do náruče narozené dítě – chlapce. Popadl jej a chtěl odejít. K jeho překvapení se však narodilo další, opět chlapec, a tak i jej popadl a pak zmizel neznámo kam. Kdyby ještě počkal, viděl by, že se narodilo ještě třetí miminko, po jehož narození však Cathrina zemřela. Tentokrát to byla holčička.
A právě okamžikem jejího narození se spustilo kolo osudu, které odpočítávalo čas do Vilánovy porážky.

Vilán si určil dopředu své soupeře sám, své děti. Trochu nešťastně, ale byla to jen a pouze jeho chyba. O jednom nevěděl, druhé ho chtělo sesadit a třetí se mu ztratilo. Ale ti tři se našli a povstali proti nadvládě. Každého hnala jiná touha, jiný cíl.
Sourozenci začali mobilizovat jednotky ze všech ras. Trpaslíci vylezli ze svých podzemních měst, elfové opustili bezpečí vod, stromů a hor. Jejich znalostí bylo třeba jinde. Za pomoci ostatních ras dokázali vytvořit asi pětitisícovou armádu, dostatečně silnou proti Vilánovi. Dokonce i ostatní bohové jim přišli na pomoc. Netušili však, že je jedno, kolik jich ve skutečnosti bude. Vilán od začátku plánoval nerovný souboj.
Nejprve totiž promlouval k tvorům o míru, jenž plánuje pro Vanhamau. O dobru, které přinesl a o dalších věcech, které vypadaly tak skutečně, že mu mnozí uvěřili. Ne však sourozenci, a proto došlo ke konečné bitvě. Bitvě Bohů.
Toho dne se sešli při západu slunce u brány do podsvětí. Sourozenci dorazili se svou početnou armádou, Vilán byl sám. Tedy jen na okamžik. Poté když jeho děti odmítli nabídku bitvu odvolat, tleskl do dlaní a objevila se nová armáda. Při pozornějším pohledu všichni zjistili, že je zrcadlová vůči jejich. Naprosto identičtí tvorové a bytosti se stejnými myšlenkami, avšak s temnou duší. Mnoho tvorů se uleklo, ale velmi rychle se vzpamatovali. Začala krutá a velmi vyrovnaná bitva. Na každé straně padlo mnoho bojovníků, ale zatím nebylo vítězů ani poražených. Proto sourozenci, kteří se jako jediní vymykali Vilánově moci je zdvojit, odešli z bitvy a vyhledali Vilána, který čekal u brány do Podsvětí.
Oba bratři se na Vilána vrhli a snažili se ho porazit. On se jim však dokázal celkem slušně bránit. Jejich sestra uměla jen léčit, a tak se začala modlit k nejvyššímu z bohů. Ten její modlitby vyslyšel a seslal na oba bratry šťastnou hvězdu, díky níž získali převahu nad Vilánem. V okamžiku, kdy byl poražen, se jeho armáda rozpadla v prach. On sám byl potom uvězněn do vězení, kde pyká za své hříchy. Období teroru sice skončilo, ale země byla celá zpustošená.

© Copyright 2010 - 2019 Swords of Destiny, všechna práva vyhrazena | Hlavní strana | Autoři | Příběh